Kréta 2007

24 Črv 2014

Kréta 2007
a neb 
Jak to vlastně všechno bylo?

Motto :  „I cesta může být cíl!“

Všechno začalo již několik měsíců před dnem odjezdu.
Bláznivá myšlenka postupně nabývala na realizaci, až dostala svoji konečnou podobu.
Na několika společných schůzkách se všichni dobrovolně zúčastnění shodli na navrženém programu, a tak nic nebránilo jeho uskutečnění.
V dostatečném předstihu jsem zajistil lodní lístky a vyjednal půjčení automobilu. Termín odjezdu jsme si určili již dlouho předem, ale vzhledem k délce přesunu do přístavu, jsme ho radši na poslední chvíli o osm hodin uspíšili. Udělali jsme dobře!
Auto jsme si s půjčovny s Jardou vyzvedli v předvečer odjezdu tedy 31.5. odpoledne a večer jsme tam již rovnali vše potřebné. Nutno podotknout, že s určitými obavami! Nakonec se to podařilo ( až pod střechu)!
Na 8 hod. v pátek ráno byl naplánován odjezd, který se dodržel. Ještě jsme stačili ochutnat narozeninové koláče od Míli a jelo se.
Za pravidelného střídání čtyř  řidičů a pod dozorem bdícího Jirky(co by devátého dočasného člena týmu) jsme začali ukrajovat prvé kilometry.
Při postupném identifikování všech zvuků linoucích se z útrob vozu  jsme v 11.45 hod. zastavili na poslední české jídlo(výborné) v Břeclavi.
Nastalo prvé střídání za volantem,  a tak jsem se po Jardoj dostal na další úsek přesunu k volantu já.
Zanedlouho jsme byli na slovenských hranicích. Nákup měsíční dálniční známky byl pro nás nejvýhodnější.
Spolu s doplněním nafty to byly prvé společné investice našeho putování.
Cesta plynule ubíhala a zanedlouho jsme již kupovali dálniční známku Maďarska(tentokrát byla naopak výhodná pouze čtyř denní 7 E).
Po Budapešti na nás čekal ne jen v mapě,  další cíl a tou byl Szeged a přechod do Srbska. Tady jsme již platili dálniční úseky hotově a nutno podotknout – dost draze. Jeden úsek i za 39 E.(to mě trochu probralo i s podřimování, jelikož již řídil Pepa).Následoval Novi Sad, Beograd a pak už jsme se drželi na Skopje v Makedonii. Ze zvědavosti jsme ještě za šera obhlíželi okolní krajinu a marně zrakem pátrali po vesničkách v okolí.Samé lány čehosi a nikde ani bytost.To už se ale slušně setmělo a my vstoupily na půdu Řecka.
Přez Thessaloniki(Soluň) a  Larissu jsme stále po „naší“ E75 uháněli směr Atény.
Lodní lístky na trajekt z Pirea jsme měli rezervovány na 21.00hod.2.6. a tak jsme tomuto času vše podřizovali.
V 9.00hod.řeckého času(maj o 1hod.+) jsme vysadili  našeho dočasného pasažéra Jirku Šádka, který měl sraz se synem na olympské riviéře a po 30 hod.jízdy a 2060 km jsme skutečně ve 14.00hod.stáli v Pireu v přístavu!
Po krátké obhlídce terénu jsme společně vyrazili směr metro a Akropolis. Bohužel nedojeli jsme tam všichni, jelikož Pepu si vyhlídl nějaký místní poberta.
Okradený Pepa spolu s Hanou se vrátili rozmrzelí k autu a my se zmrazenou náladou vyrazili k Akropoli.
Pokoukání to bylo pěkné a po „frapíčku“ se nám nálada již dokonale upravila.U auta jseme zjistili, že i Pepa se s danou situací již částečně vyrovnal(co mu taky zbývalo) a tak jsem šel voucher proměnit za lístky, doplatil jsem 30 E, jelikož mě započítali „velké“auto.Ve 20.00hod. jsme se nalodili.Jarda mistrně zajel mezi kamiony a my na palubě rozdělali první slivovici!
Vypluli jsme přesně na čas tedy ve 21.00hod.
Posádka lodi nás hned na startu zaskočila, jelikož nás po vyplutí již nepustila k autu, na což jsme spoléhali. Museli jsme noc přečkat v tom co jsme měli na sobě(bylo trochu zima - klimatizace). I přes tento nedostatek to byla dost pohodlná noc.
Ráno v 6hod.jsme se probouzeli u vytouženého ostrova.
Po ranním „frapíčku“ v přístavu jsme odjeli z Iráklia hledat kemp.
Na prvé dvě noci na ostrově nám byl domovem kemp v Gouves.
Unaveni po cestě a natěšeni na mořské vlny jsme strávili 3 hod. na pláži v polodřímotách. 
Na odpoledne byla naplánována návštěva největšího naleziště vykopávek z dob Miónské kultury v Knossos a Archanes.
Prohlídku jsme absolvovali „přestrojeni“ za francouzské turisty – zdarma(jinak 6E).
Další naší zastávkou prvního dne byl turistický výšlap na horu Jouthas 811 m.n.m.(to nám to dalo než jsme se pod ní dostali).Návrat do kempu byl ve 21 hod.Vzhledem k dlouhým červnovým dnům, jsme ještě stihli i nějakou tu skleničku.

4.6. Vstáváme do zataženého rána a podle toho vypadá i turistická odhodlanost.Únava po cestě je ještě znát a tak dopoledne trávíme každý po svém.Procházka po pláži, flákání u stanu apod.My si s Janou půjčujeme za 20E čtyřkolku a podnikáme výlet do okolí.Kromě absolvovaných terénních vložek , jsme navštívili  malebnou vesničku, kde jsme se zastavili v místní hospůdce na osvěžení.Po návratu do kempu si i kluci okusili své řidičské dovednosti na čtyřkolce.
Odpoledne asi v 15hod.jsme již vyrazili na naplánovaný výlet na náhorní plošinu Lasithiou.
Zaparkovali jsme v malém městečku Tzermiado a odtud jsme si obešli část tyto zajímavé lokality, kde mikroklima plošiny mezi horami a velké množství podzemní vody, která byla v minulosti čerpána větrnými mlýny(dnes naftová čerpadla) umožňuje zemědělsky hospodařit. Je to až s podivem, jak se v tak hornatém kraji najde taková ohromná rovina!
Ve vesničce jsme si prošli typické uličky s malými obchůdky s převážně ručními výrobky (dečky, ubrusy apod.)

5.6. Přes noc si trochu sprchlo(později jsme zjistili, že to byl poslední déšť na Krétě, který jsme zažili), ale ráno při balení stanů už to zase bylo v pohodě!
Odjíždíme na turistiku do vesničky Elounda, kde máme naplánován start procházky po okolních stráních nad mořem.
Výstupem křivolakými uličkami se dostáváme až na samý vrchol hřebene nad vesnicí, po kterém pokračujeme směrem do Pines.Tato oblast je především populární svými větrnými vodními čerpadly, která zajišťovala dodávku vody z podzemí jak na zavlažování  políček, tak pro jejich obhospodařovatele!Po příchodu do Pines se k autu do Eloundy vracíme po pobřeží.Bylo to pěkných asi 10km.Doplnili jsme zásoby červeného a vitamínů a odjíždíme hledat kemp.
Zakotvili jsme v kempu za Agios Nikolaos u vesničky Istro.Pěkný takřka soukromý kemp(skoro nikdo tam nebyl) s hezkým bazénem a ještě hezčí mořskou zátokou!Voda byla průzračná(s Jardou jsme šnorchlovali), ale pěkně studená.To byla dobrá záminka pro ochutnávku Ouza, Retsiny(místí Řecké víno)a konzumaci oblíbeného červeného.

6.6. V 10hod. balíme a odjíždíme směr Sitia.S občasnými zastávkami na občerstvení(„frapíčko“) a kocháním se rozkvetlou  Krétou dojíždíme ve 13.30hod. na nejvýchodnější výběžek Kréty, kde navštěvujeme jedinou pláž s přirozenou obnovou palem na celé Krétě.Pláž Vai je vyhlášenou lokalitou a podle toho to tu také vypadá.Placené parkoviště a hlava na hlavě v porovnání s předcházejícími plážemi.Nicméně návštěva určitě stála za to, jelikož  je to tu opravdu krásné.Průzračnou „čerstvou“ vodu s množstvím rybek a nádherné prostředí jsme si užívali až do pozdního odpoledne.
V této části Kréty není bohužel žádný kemp, tak jsme jeli hledat spaní co nejblíže dalšímu naplánovanému místu návštěvy.Tímto místem bylo městečko Zakros.
Na kopečku nad městem je pěkný kostelík, jehož okolí jsme využili na jediné přespání v „divočině“.Mělo to  několik pozitiv.Jednak jsme byli chráněni tím NEJVYŠŠÍM a potom jsme byli u zdroje pitné vody!Spalo se dobře!

7.6. Ráno jsme „sklouzli“ do městečka, nechali auto na parkovišti a šli hledat nástup do vyhlídnuté soutěsky.
Nic složitého to nebylo, jelikož na návsi je tabule jako hrom s podrobným popisem celé soutězky!
Do „Údolí mrtvých“(Dead`s canon) se nastupuje právě odtud!
V nádherném kaňonu jsme byli úplně sami pouze ze všudy přítomnými kozami.
Procházeli jsme kvetoucími tunely oleandrů a množstvím další úžasné květeny(holky byly úplně bez sebe).
Stezka končí až ve vesničce Kato Zakros. Čas před odjezdem autobusu zpět k autu si krátíme pochopitelně “frapíčkem“, tzaziky, a někteří i koupáním.Na současnou neturistickou sezonu jsme majitelce hospůdky zřejmě udělali dobrej kšeft, jelikož nám přinesla jako present pár meruněk(zřejmě ze své zahrádky).
Ve 13.30hod.nám jede autobus, kterým se dopravujeme zpět k autu(12E/8os.).
Po ose se dopravujeme dále úzkou hornatou silničkou mezi množstvím olivovníků až na „státovku“ a po ní směr jižní Kréta a kemp u městečka Koutsounari. Kemp to byl zvláštní.Velký(příští týden přijede 600 řeků) a místa na stany byly takové kotce.Pláž byla kousek od stanu a byla z černým pískem.Poměrně hodně zde foukalo!Spíme tu jen jednu noc.

8.6. Dnes před sebou máme dlouhý přesun až do Agio Galini což je nějakých 150 km.Při přesunu zastavujeme na prohlídku historického Gortis, kde se seznamujeme s vykopávkami slohů minojské, byzantské a římské kultury.Poprvé se také setkáváme s olivami starými přes 600let(rodí již od 7let).
Moc to ale neprotahujeme, jelikož na ráno máme naplánován výstup na nejvyšší kopec Kréty - Piloritis(2456m.n.m.). Odpoledne bylo ještě nutno vyměnit pneumatiku přední levou za zadní levou, jelikož v průběhu přesunu mi bylo divný, že mě to nějak moc cuká s volantem.Jarda jako zkušený motorista ihned odhalil příčinu.Boule na pneumatice způsobená pravděpodobně prasklým „kordem“. Opatrně pokračuji v jízdě do kempu držíc volant oběma rukama! Kemp je v zátoce městečka, které si navečer procházíme, jelikož již opět došla zásoba červeného(kupujeme rovnou 10l).


9.6. Startujeme v 7hod., jelikož dle popisu trasy máme před sebou 4hod.nahoru a 3hod.dolu!
Na E4(centrální turistická cesta po celé Krétě) nastupujeme v městečku Fourfouras. Již v úvodu pochodu my je jasné, že turistické značení na které jsme zvyklí z Česka to tady asi nebude.NEBYLO!
Naopak!Hledali jsme značky jak jsme mohli a přes to přeze všechno jsme dobrou hodinu šli stále v nejistotě!Spásný žlutočerný stožár kdesi na stráni nad námi potom objevil Karel. Bylo vyhráno!
Záhy jsme pochopili, že popis trasy není z našeho směru a tak jsme jen tušili, který že to bude vrchol a jak daleko.
Po 4hod.pochodu sice rozkvetlou „skalkou“ jsem už toho měl osobně až po zuby! Vršek jsme stále neviděli! Hřebínek stíhal hřebínek, údolíčko údolíčko a kopec NIKDE!!!
Konečně se objevil!!! Právě včas a překvapivě blízko! Šel jsem nadoraz, ale teď už to nevzdám. Za čtvrt hodiny, jsme s Jardou na vršku dostihli již řádně prochladlé kluky Pepu a Karla. Podání rukou, vrcholové pivo, svačina, společné foto a rychle odsud. Byla kosa jako hrom. Jak my říkáme období vodorovného lana. Kdybych měl rukavice, tak bych se za ně nestyděl!
Stejnou cestou dolů! 
Šusťáky a větrovku jsem sundal až v druhým sedle!
Po 5hod.výstupu a 3hod.sestupu jsme byli konečně zase u auta!
Kolik jsme to vlastně vylezli výškových metrů?
Marně se dotazuji místní prodavačky.
Až pomocí dětské kresbičky se dozvídáme nadmořskou výšku tohoto městečka – 580m.n.m.
Máme za sebou 2000m nahoru a dolu!!!
Pěknej mazec!
Máme toho všichni dost.
Zasloužíme si lahváče.
Kupuju jich pro jistotu pro nás tři hned pět kousků!
Zasyčeli!
Nasedáme!
V příští vesničce ale zastavujeme u místní taverničky a dopřáváme si pořádný frape!
Prodavačka nám vynese na silnici stolek a s místními staříky popíjíme!
Do kempu jsme se vrátili pozdě odpoledne kolem 18hod.
Holky po procházce po městečku a pohodě u „frapíčka“ a gyrosu ležely u bazénu a tak jsme se k nim šli taky namočit.
Potřebovali jsme TO!

10.6. Balíme za silného větru a odjíždíme horami ke klášteru Preveli.
Projíždíme soutěsku Kourtalitiko Farangi(dost pěkný) až k pravoslavnému klášteru, který je i dnes obydlen.
Na prohlídku exteriéru a muzea ikon nafasovali holky „slušivé“sukénky.
Odpoledne odjíždíme do zálivu Plaka a městečka Plakias.Stále dost fouká a nedá se koupat, tak si dáváme něco málo řeckých specialit jako, pita gyros, souvlaki, baklavu, točené pivo a pochopitelně „frapíčko“.
Pokračujeme do Chanie do kempu(soutěsku jsem si projeli i obráceně).
Večer stihneme ještě koupání a při vínečku sedíme do půlnoci.

11.6. Ráno odjíždíme do města na prohlídku. Je to moc pěkné přístavní městečko s patřičným turistickým ruchem.
Zmrzlinou a kafem ukončujeme prohlídku a odjíždíme za koupáním do kempu.

12.6. Ráno velmi brzo vstáváme, jelikož v 5.50hod.nám odjíždí autobus na prohlídku nejznámější soutěsky Kréty Samariu.
Lísky jsem koupil den předem v recepci v kempu(25E/os.).
Autobus již na nás čekal a tak Míla s Jardou museli trochu doklusnout!
Po nasbírání ostatních účastníků zájezdu po okolních hotelích jsme vyrazili. V průběhu jízdy nám průvodce oznámil překvapivou  informaci.Vašich 25E je pouze za autobus.Vstup do soutěsky(národní park) a lístek na loď nemáte v ceně!!!
Nemilé překvapení!
Nedá se nic dělat každý saháme do peněženky pro dalších 11,50E.
Dále se od něho dozvídáme potřebné informace o časech, které bychom měli dodržet na jednotlivých odpočívadlech, abychom v 16.15hod.byli v hospodě Kri Kri a vyzvedli jsme si od něho lodní lístky!
Všichni jsme odkojeni vysokými kopci, tak nám pochod přes nádherný kaňon nečinil sebemenších obtíží.
V úvodu při prudkém ztrácení výšky byly svaly po Piloritisu ještě cítit, ale záhy se to rozešlo.
Ve druhé třetině se šlo již dolu velice pozvolna a tak bylo dostatek času na obdivování krás, které tu protékající řeka připravila. Procházíme opět mezi kvetoucími oleandry a obrovskými cypřiši.Na jednom z odpočívadel se k nám přidali rodáci z Lomnice, kteří bydlí v Paleochoře. Šli s námi až na do vesničky Agia Roumeli. Tady je cíl trasy. Do vyzvednutí lístků na loď jsme měli celé 3hod., tak jsme opět navštívili místní tavernu.Jaké bylo naše překvapení, když nám občerstvení donesla sličná slovenka.
Následovalo příjemné dovádění ve vlnách teplého moře a trocha slunění.
Boty nám již vysmrádly, a tak jsme na smluvenou hodinu odešli vyzvednout lístky na loď.
Vypluli jsme přesně dle plánu v 16.45hod.
V městečku Sougia, kam jsme připluli na nás už čekal „náš“ autobus, který nás v kempu v Chanii vysadil v 19.30hod.
Byl to moc pěkný výlet!

13.6. Ráno opouštíme kemp a jedeme směrem Rethimno.
To již není cesta TAM, ale ZPĚT!
Obhlídka kempu – nic moc!
Za to městečko je pěkné. Benátská pevnost, mnoho taveren, krámků a pulzující přístavní život.
Po nekonečném čekání na holky konečně odjez do nám již známého kempu do Iraklia.
Koupání a pohoda.Já si kupuji ještě na zítra dva ponory.
V noci zjišťuji, že zítra je již den D! Tedy den našeho návratu na pevninu! Škoda!

14.6.  V 9.00hod. odcházím do potápěčského centra a odjíždím za dvěma ponory(12 a 22m).
Vracím se kolem 14hod. V kempu vládne již částečná balící atmosféra, a tak se po úhradě kempu zapojuji také.
Odpoledne po večeři definitivně balíme a odjíždíme do přístavu. Jsme tu zavčasu, tak ještě posedíme v přístavní taverničce a Jarda dává posledního Mythose! V 19hod.odjíždíme na loď, kam nás zase nechtěj pustit, jelikož nemáme zaplacen potřebný obnos za velké auto!
U kasy v lodi uhrazuji 30E a vše je  v pořádku!
Tentokrát jsme již chytřejší a pro spacáky odcházíme mezi náklaďáky radši včas.
Již jsme zkušení mořeplavci, tak ihned vytahujeme Ouzo a červený!

15.6. Na půdě Řecka jsme opět přesně na čas! Než se dostaneme z lodi, Jarda už na nás čeká s autem na přístavním parkovišti.
Vzhledem k tomu, že nás již „nehoní“žádný časový termín, rozhodujeme se navštívit Korintský průplav.Jarda tady byl před 12 lety a my s Janou před 15ti, tak to nebude problém najít.
BYL!
Přefrčeli jsme HO po dálnici(ta tu tenkrát nebyla) a ani jsme si HO nevšimli!
Abychom ho vypátrali, najali jsme si dokonce místního studenta coby průvodce a ten spolu s policií a místním prodavačem nás již spolehlivě navedli.
Stejně jako tehdy i tentokrát jsme měli štěstí a viděli jsme skrz průplav proplout loď.
Další zastávky na trase jsme měli naplánováni již jenom hygienické,  a tak jsme vyrazili ukrajovat posledních 2000 km.
Až na dramatické bloudění v Tessalonike(řídil Karel a já navigoval), jsme bez problémů všechno zvládli a ve 14.hod. jsme opět seděli v Břeclavi na českém jídle.
Poslední úsek řízení jsem vzal na sebe(kluci si mohli dát pivo) a jen těsně před cílem v Úlibicích jsem to předal Jardoj.
U něho na dvorečku jsme zastavili kolem 19hod.
Další etapa našeho společného konání byla úspěšně zakončena!!!