Thajsko - jak ho vidím já - 1998

1 Úno 1999

Pár úvodních informací: Thajsko je země, která se hřeje na výsluní mezi nejvyspělejšími asijskými zeměmi jako je Hongkong, Jižní Korea, Tchaj-wan apod.Pomáhají jí k tomu především poměrně velké zásoby nerostného bohatství a přírodního plynu a levná pracovní síla, která je ochotna a schopna, při vytvoření dobrých podmínek státem, svobodně podnikat.Velkou podporu státu zaznamenal rozvoj turistického ruchu, který je jednou z nejdůležitějších hospodářských oblastí.Ročně navštíví Thajsko kolem 11 milionů turistů.S úspěchem vyváží drahokamy a textil, stejně jako rýži, cukr, kukuřici apod.Vzhledem k velkému zastoupení zahraničních obchodních a průmyslových firem hlavně z Japonska a USA je to výrazně znát na trhu.Důležitým zjištěním je skutečnost, že Thajsko nebylo nikdy žádnou kolonií.Dokázalo si vždy udržet svoji nezávislost. 

 I.Přípravy

Bylo léto roku 1998 a v mé hlavě se zrodil odvážný plán.Okouzlila mě země úsměvů nebo chcete-li Siam tedy po našem Thajsko.Právě tato země by měla být poctěna naší návštěvou v čase předvánočním.O tom zatím ale nevěděla ani moje žena, ani nikdo z nejbližších.Vše se mi dařilo uchovávat v tajnosti(co kdyby to nevyšlo).Potřebné informace jsem získával od kamarádů horolezců, kteří již tuto zemi navštívili a na stránkách Internetu.Jak jsem očekával informací typu „až vstoupíš do letištní haly tak musíš …“jsem se pochopitelně nedočkal a tak jsem se spokojil s ujištěním, že všechno funguje v pohodě a ať to neřeším.Až 10.listopadu, což bylo přesně týden před naším odletem, jsem vyšel se svým  podrobným plánem ven a seznámil manželku s náplní její následující měsíční dovolené.Vzhledem k tomu, že letenky již byli zamluveny na 17.listopadu zhruba dva měsíce  věděl jsem, že je vše nezvratné.Otázkou času jen bylo, kdy dorazí až k nám.Dorazily TŘI dny před odletem.Poslíčkovi jsem uhradil 37.600,- Kč a doufal jsem, že se nám nepřihodí nic podstatného, co by mohlo naše plány zhatit.Celý rozradostněný nad uskutečněním neskutečného snu jsem pročítal informace v jediném dokumentu, který mě poutal s vyhlídnutou exotickou krajinou.Ačkoli mi bylo řečeno, že cestovat do Bangkoku můžeme velmi nalehko jen s nejnutnější výbavou, byli jsme přesto obtěžkáni taškou, půjčenou videokamerou, fotoaparátem a batohem.  

II. Přílet

 Po nezbytných předstartovních informacích a pozdravu pilota jsme se poohlédli po spolucestujících.217 pasažérů převážně evropského vzhledu všech věkových skupin.Konversaci jsme zahájili se studenty, kteří využili jednu z mnoha výhod svého mládí a vystáli si, výhodnou letenku.17.listopad, je právě den kdy ČSA pouze pro studenty nabízí 14ti denní termínovaný let do Bangkok jehož cena  činí 9.000,-Kč.Na obrazovce před námi se mezi tím objevily zajímavé údaje a tak se je snažím zachytit a filmuji.Výška 10 100 m,rychlost 920 km/h,teplota –51° C ,vzdálenost k cíli 3292 Kmpřistání za 4:03 hod.Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že do Bangkoku není pouze 4,5hodiny letu, ale že tento údaj patří k mezipřistání, které je v Arabských emirátech a konkrétně v Abu-Dhabi.Jak jsme se dozvěděli (až v průběhu letu) tato přestávka je nutná vzhledem k dlouhé době letu, jak pro posádku, tak pro potřebu doplnění paliva. Po nucené přestávce nás za necelou hodinu opět vítá na palubě „svého“ letadla příjemný hlas pilota, který se s námi (doufám) rozloučí až v naší cílové stanici, kterou bude „město andělů“ nebo chcete-li Krung Thep.Ve 13.30 hod.thajského času skutečně vystupujeme z klimatizovaného letadla a zažíváme šok.Na betonové ploše bangkokského letiště je snad 50° C a v autobuse, který nás veze k odbavovací hale, snad ještě víc.V mžiku mám propoceno vše co mám na sobě.Z rodné země zvyklí na fronty se spořádaně do jedné stavíme a na jejím konci jsme obdarováni úředním razítkem do cestovního pasu, čímž je náš pobyt v této zemi zlegalizován.Letištní hodiny sice ukazují 14.00hod, ale naše biologické ukazují teprve osm hodin ráno.Časový posun je tedy celých 6 hodin!!!Orientuji se v asijském mumraji a snažím se dostat alespoň k nějakým potřebným informacím.Po nekonečných minutách (aspoň tak se mi to tenkrát zdálo) spatřuji známý nápis a spolu se svými zavazadly a ženou jsem v okamžiku u něho.INFORMATIONExcuse me.I´d like ….Za okamžik si z několika fotografií vybíráme hotelový pokoj, který jsme si na základě informace o cenách nechali nabídnout.Hotel Florida se stal na následující dvě noci naším dočasným domovem.Úhradu ubytování jsem provedl v hotovosti a s ujištěním, že je vše zařízeno, a že na nás již v hotelu čekají, jsme se s rozpaky na tváři odebrali z letištní haly vyhledat nejvhodnější dopravní prostředek, pro přesun do hotelu.  

III. Bangkok - den první

„Autobus A“.Tak zněla rada místních informátorů u stolku na zastávce.Ani jsem nestačil sundat batoh ze zad a byl tu.Bez klimatizace a nacpanej.Na motoru pro mě a těsně za sedadlem řidiče pro ženu, se přeci jen místečko našlo.Bez lístků, bez místních znalostí a s obavou kam to jedeme, jsme jeli.Nepochopitelný dálniční systém a jízda vlevo mne spolu se známými skutečnostmi jako odpovědnou osobu za veškerý běh událostí (Jana neumí ani slovo anglicky) nenechávaly ani na okamžik klidným.Sledoval jsem naši trasu jak jsem jen stačil.Asi tisíckrát jsme míjeli dálniční staveniště, ještě víckrát rozetli gordické uzle dopravního chaosu, když v tom mě vyrušil hlas „průvodčí“, kam že to jedeme.“Hotel Florida please“.70,-Bht za oba.(kurz zhruba -1:1)Byla milá a poradila nám, kde vystoupit.Zastávka byla asi 5min.od hotelu.Na Floridě o nás opravdu věděli.Funguje TO.Obvyklé zdvořilostní a úřední formality a poslíček se snaží zmocnit našeho batohu, aby jak je jeho náplní práce, nás zavedl do dočasně pronajatých prostor.Typicky asijský „čahoun“ (ne že bych ho moc převyšoval) měl očividné starosti s takto objemným zavazadlem.Dlouho jsem ho trápit nenechal a do výtahu si pomohl s batohem sám.Konečně klimatizace.Dívám-li se zpětně na přepych, který jsme si dopřáli na rozdíl od jiných ubytovacích prostor, které následovaly, zvolili jsme dobře.Bez klimatizace jsme si to v danou chvíli nedovedli vůbec představit.25$ US za noc(oba)nebylo vlastně až zas tak moc.Snídaně, bazén, satelit (spousta programů-Indických) klimatizace a pohoda.První ze všeho jsme vzali za vděk sprchou.Nabouraný životní režim a relativní svěžest nám nedovolily setrvat na lůžku moc dlouho. Vyrážíme proto za prvním poznáním - pěšky.Došli jsme akorát k Mc Donaldovi, což bylo asi kilometr a pochopili jsme marnost našeho počínání.Zjišťujeme, že pěšky to skutečně nebude to pravé a po odpolední kávě si najímáme TUK TUK (tříkolka s řidítky poháněná dnes již motorickou silou) a necháme se zavést na večerní obhlídku Grand Palace.Kolem 19.00 hod.(už je pěkná tma) začíná pršet a vzduch se pomalu stává i pro nás dýchatelný.Dusný večer je vystřídán příjemným klimatem.Neprší dlouho a tak si ho zpestřujeme procházkou kolem nádherně nasvíceného Památníku demokracie.        

III a. Bangkok – den druhý

 Probouzíme se do slunečného rána a po večerním dešti není ani památky.Na dnešní den jsme si naplánovali návštěvu nejznámější památky Bangkoku.Po snídani se snažíme dostat do centra, kde bychom měli nalézt skvosty buddhistické architektury.Zastavujeme jeden z mnoha taxíků a snažím se řidiči ocitovat jméno ulice, do které se potřebujeme dostat.Nutno podotknout, že je to jedno ze tří slov, která mám napsána na papíru z domova.Měla by to být místa, která bychom měli rozhodně navštívit.Snad díky mé evropské anglické výslovnosti nás taxikář s omluvnými posuňky nenápadně po několika metrech jízdy vyhazuje z vozu. Vyrozuměli jsme, že není schopen pochopit kam vlastně chceme.Jak jsem později zjistil, nebylo se čemu divit.Má výslovnost byla tak thajsky neanglická, že i já jsem se později pousmál.Typicky hrdelní asijský přízvuk jsem zanedlouho dostal do ucha i já a tak pozdější domluva byla již jednodušší.Nakonec jsme se na Khao Sun road dostali a pochopili, že toto je skutečně místo, kde pulzuje čilý cizinecký ruch.Mluvím-li o cizineckém ruchu, tak mám především na mysli turisty stejné turistické třídy jako jsme my, tedy baťůžkáře.Tato ulice se pro nás stejně jako pro většinu podobných stala v průběhu našeho pobytu v Thajsku základním táborem, z něhož jsme vyráželi na vyhlídnuté výlety po celé zemi.Výlet dnešního dne byl naplánován po tom nej nej co hlavní město nabízí.Najali jsme si TUK TUK a vyrazili.Stále jsem si nezvykl na jízdu vlevo a už vůbec ne na místní styl řízení.Kde je skulinka, tam se nacpu.To bylo zřejmě krédo všech řidičů těchto rychlých tříkolek.Nakonec jsme se šťastně propletli snad všemi nejužšími uličkami a objevili se před snad nejkrásnější a nejrozlehlejší památkou Bangkoku Grand Palácem.Tomuto buddhistickému skvostu jsme věnovali podstatnou část odpoledne, jelikož jsme nad pozlacenou krásou jednotlivých budov a buddhistických soch naprosto ztratili pojem o čase.Poměrně šokujícím kontrastem byla procházka kolem slumů (obydlí těch nejchudších vrstev), která jsou v bezprostřední blízkosti honosných chrámů.Najímáme další TUK TUK (jezdí jich tady nepočítaně) a za předem dohodnutou sumu (většinou dvacet až padesát Bht) odjíždíme k paláci Wat Traimit.Při průchodu k Wat Pho (kde je nádherný 46 m dlouhý zlatý Budha) jsem již neodolal nátlaku místních prodavačů suvenýrů a zakoupili jsme látkové typicky thajské obrázky.Až později jsem zjistil, že za tuto cenu bych si jich o kus dále mohl koupit jednou tolik.

Opět ponaučení: vždycky smlouvat a smlouvat.Čekají na to a vyplatí se to.Je to neodmyslitelná součást obchodu.Pro dnešek končíme s památkami a jdeme vstřebávat ruch velkoměsta.Ten je skutečně velkolepý.Jak se později dovídám denně je v ulicích přes 3 miliony aut a to nepočítají kola mopedy,TUK TUKy a já nevím co ještě.Pokochali jsme se pohledem na řeku Chao Phraya, která kdysi dala vzniknout tomuto městu, nasáli atmosféru asijských tržišť a odebrali se opět do centra dění tedy na  Khao Sun road.V jedné z mnoha „cestovních kanceláří“ (místnost 5 x 4 metry s telefonem, faxem, slečnou a spoustou plakátů nalepených na zdech, ze kterých si můžete vybrat zájezd kamkoli, od Barmy po Vietnam apod.) jsme si vybrali a zaplatili trekking 3+2 na sever země.To bylo vše co jsme měli na druhý den v Bangkoku na plánováno a tak jsme odjeli na hotel. 

 IV. Bangkok - den třetí

Dnes si dopřáváme více spánku (nevíme jaká bude noc příští) a tak se probouzíme do plně pulsujícího dne. Tentokrát vyrážíme na rušná tržiště do okolí hotelu INDRA.Zde je neskutečné množství stánků se vším možným.Můžete zde najít stánky se zbožím jak spotřebního charakteru (od  žárovky po složitou elektroniku ), tak obrovské množství stánků s potravinami, kořením, rybami a čerstvým masem, hlavně drůbeží.Nad všemi těmito lákadly ale převládají stánky s oblečením nejrozmanitějších barev a provedení.Na ulicích se ne jenom prodává a kupuje, tam se i vaří, šije, spravuje a žije.Nemohli jsme si přeci nechat ujít tuto příležitost a některé zdejší speciality ochutnáváme.Nejprve s trochou obav ochutnáváme fritované rýžové nudle s kousky kuřecího masa, na které si nasypeme již připravený sýr a poléváme si tuto hromadu jídla něčím nesmírně ostrým (jak je tu ostatně vše).Porce se kterými oba zápasíme jsme pořídili po 10ti Bht.Jelikož jsme byli ovšem doma varováni  právě před stravováním se na ulici, pojídáme své první jídlo mimo hotel s určitým respektem.Zatím se zdá že naše zažívání funguje dobře.Při této situaci jsem si vzpomněl na Alešova slova o očkování (byl tady již třikrát).„Jak se znám,tak se dám očkovat proti deseti chorobám a tu jedenáctou stejně dostanu.Vždycky se stravujeme na ulici stejně jako ostatní a je to v pohodě.“A nakonec měl pravdu.Očkování proti malárii se do této země doporučuje pouze tehdy cestujete-li v období dešťů o to pouze do vyhlášených oblastí. Po pár hodinách popocházení od stánku ke stánku, smlouváním o cenách a chápáním zdejší mentality se poměrně utrmáceni i za přispění pro nás stále ještě nesnesitelného vedra (a to je teprve listopad) necháme zavést zpět do hotelu.V 18.00 hod.máme naplánován odjezd na náš výlet do džungle.Skutečně přesně v 18.00 hod.je po nás už sháňka.Nasedáme do mikrobusu (no nazdar to bude cesta 600 Km v osmi a tímhle?) a odjíždíme.Nedojeli jsme ale daleko.Na hlavní třídě, kterou již dobře známe z našich pochůzek, přestupujeme do dvoupatrového plně klimatizovaného autobusu.Zanedlouho poznáváme, že tak klimatizovaného až oblékáme bundy. Naším cílem by mělo být po 11ti hodinách jízdy hlavní město severu Chiang Mai.  

V. Džungle

 Je 6 hod.ráno.Jsme u cíle.Přestupujeme opět do mikrobusů a odjíždíme do příjemného hotýlku v centru města, kde je výchozí bod našeho putování severem.Hotýlek se jmenuje Nice Place, což je velice důležitá informace vzhledem k bezpečnému návratu z pozdějšího poznávání města.Na tuto ranní dobu je zde již poměrně čilý ruch.Využíváme nabídky snídaně a po ní poprosím o možnost vysprchování a připravení se na cestu.Vedoucí celého projektu nám ochotně poskytla klíče od jednoho z pokojů a my se v poklidu máme čas „dát dohromady“.Po příchodu do společenské místnosti jsme zjistili, že průvodcem naší skupiny je statný muž s dlouhými černými vlasy, jehož jméno je Benk.Zjišťuje si, kdo je v jeho skupině a tím se vlastně dozvídáme i my, že našimi společníky bude5 Dánů, mladý pár z Německa, Australanka, a 2 Finové.Přípravy na odjezd vrcholí a tak si půjčuji malý batoh, aby Jana nemusela všechny věci nést sama.Před nasednutím do terénního vozu nás ještě Benk seznamuje s plánem trasy a s časovým programem jednotlivých dní.Po té nasedáme do připravených džípů a odjíždíme.Asi po hodině jízdy směrem na sever zastavujeme v malém městečku, kde kupujeme něco k pití, repelent proti moskytům a prohlížíme si místní tržiště.Zabloudíme až na konec „prodejní zóny“, kde se bavíme nad důmyslným „plašičem“ much, které neúnavě dosedají na kusy masa, jež zde prodavač v tomto nesnesitelném vedru vystavuje.Nad pultem se kolem svislé osy otáčí díky malému zavěšenému motorku husí brk a tak vyprovokovává usedavší mouchy k dalším a dalším letům.Tržnice s masem je bez zákazníků.Toto maso pravděpodobně nakupují jen ti nejotrlejší.Naše překvapení ale nemá konce.Jedním z těch nejotrlejších je i náš průvodce Benk.Doufám, že tento objemný nákup není pro nás ?!Byl!To jsme ovšem pochopili až mnohem později, ale to už jsme dávno na původ masa zapomněli a navíc, asi by nám to stejně nevadilo.Po nákupu usedáme do džípů a pokračujeme v cestě.Kolem poledne doráží naše dvě terénní vozidla, jak by se u nás řeklo, k „formance“.Dopřáváme si občerstvení chlazeným Singha beer (mimochodem, jak jsem se později od znalců piva dozvěděl, je velmi kvalitní) a oběd.Cena je úžasná 50 Bht za vše.No comment.Pokračujeme v jízdě do hor.Pohodlná asfaltka se mění v méně pohodlnou prašnou cestu, která pozvolna přechází do „terénní vložky“.Netrvá to ani tak dlouho a náš 200 km přesun je u konce.Přijeli jsme totiž do míst, kde ani terénní džíp není schopen pokračovat dál a tak vysedáme, vykládáme své batohy a snažíme se trochu zorientovat v prostoru.Není to vůbec jednoduchá záležitost, protože dřív než stačíme cokoli udělat už kolem sebe máme chumel  dětí. Vesnice čítá asi 20 chýší. Na návsi suší fazole, což je jedna ze základních potravin, spolu s rýží a bramborami.Procházíme se po stráni, na které jsou jednotlivé domky rozmístěny a plašíme poklidně si odpočívající rodinku černých prasat, která zde evidentně není poprvé, což je patrno s vyhloubených děr v udusané „červenici“.Je již delší čas po období dešťů a osobně si nedovedu představit jak to tu vypadá když zaprší.Všude přítomné slepice nás doprovází spolu s houfem děcek zpět na náves, odkud již před okamžikem vyrazil místní původce s potřebným vybavením (potraviny a pití) na trasu, po které ho budeme následovat i my.Za okamžik se tak děje a my tuto chudou vesničku opouštíme (příští bude ještě chudší).První jde touto malebnou horskou krajinou místní průvodce a mačetou prosekává cestu, kterou stačí bujná vegetace poměrně rychle zarůstat.Na trase uprostřed džungle  míjíme několik obydlí, kde žijí pěstitelé opia, které se zde sežene zcela běžně.V odpoledních hodinách docházíme do cíle dnešní trasy, kterou je opět jedna z mnoha vesnic roztroušených po zdejších kopcích (od jedné ke druhé to tu je kolem 2 - 4 hodin chůze).Příchod na náves je po prudkém svahu, čehož hojně využívají děti a předvádí nám svá důmyslně vyrobená vozítka.Jsou to jakési trojkolky. Za kolečka jim slouží středová pevná bambusová výplň, která jsou spojena opět bambusovými tyčkami a tvoří „podvozek“.Příčně přes tento „podvozek“ jsou další bambusové pruty, které simulují sedátko.Na takto vyrobených samohybech se kluci odvážně spouštějí ze svahu a nás jímá hrůza nad domyšlením případných následků při kolizi.Benk odchází do jedné z chýší a po krátké domluvě s majitelem nám oznamuje, že toto je náš HOTEL.Poslušně si zouváme boty a na pokyn vcházíme do prostorné místnosti, v jejímž středu je vyhaslé ohniště a kolem obvodových zdí jsou rozprostřeny rohože.Uprostřed kratších stěn jsou otvory – okna.Místnost má asi 28m2.Každý si obsadíme jednu z rohoží, což určí naši pozici pro přespání.

Zatím co si ostatní „stelou“ (deka a pod hlavu batoh), manželka starosty vesnice uklízí v jídelně (vymetá zbytky potravy a trusu slepic spod stolu) a my jdeme hledat vodu na omytí.

Nejjednodušším způsobem se nám jeví metoda pokusu a omylu.Hned na potřetí se nám podaří najít ten správný průchod k řece a tak můžeme s trochou odvahy (pěkně špinavá voda) provést osobní hygienu.Za svitu svíček a v mém případě čelové lampy (velký údiv všech – nechápu asi to ještě nikdy neviděli) a při konzumaci osvěžujících nápojů se počíná rozvíjet v podstatě první společná diskuse.Při konzumaci místní whisky (je dobrá a dost levná 0,7 l asi 120 Bht) a naší hruškovice se atmosféra stává srdečnější a srdečnější, až je tak srdečná, že německý pár spolu s Australankou odcházejí kouřit opium.S mojí hruškovicí sklízím úspěch a když vysvětluji i technologii výroby, tak i obdiv.Večer to byl dlouhý (asi proto, že se tady stmívá už v 7.00 hod.) a pěkný.Před ulehnutím začíná pršet a prší celou noc.Prší i ráno a i když je ještě tma, budí nás kokrhání kohoutů, které nezní vůbec thajsky.K řece nejdeme.Stačí dešťová voda.S průzoru HOTELU pozoruji pohyb po vesnici.Drůbež se hrabe v plastech, prasata jsou schována pod podlahou HOTELU, který stejně jako všechna obydlí ve zdejších vesnicích stojí na kůlech, a děti společně se ženami zajišťují chod domácnosti (tlučení rýže, loupání kokosových ořechů apod.)Nad okolními chýšemi se vznáší dým z ohnišť, která jsou uprostřed místností.Vzhledem k tomu, že žádná z chalup nemá komín, jde dým ven cestou nejmenšího odporu a to tak, že všemi dírami nejblíže střeše.Celá chýše je z bambusu.Konstrukce z různě silných tyčí, stěny a podlaha z tyčí nadělených na úzké či širší pásky a střešní krytina z listů.Stačí chvilkový mírný deštík  listy nabobtnají, roztáhnou se a už střechou neteče.Jak jednoduché.Z podstatně jiného materiálu jsou nosné piloty.Na ty posloužilo dřevo červené barvy a nesmírně tvrdé (i když jsem lesák dřevo neidentifikuji).Prší i po snídani, ale to už nastává pro nás čas loučení a odchodu.Všechny věci balíme do igelitových pytlů a vydáváme se na cestu.Opět se ponořujeme do pralesa.Po celkem pěkné cestě (ty kolem vesnic většinou jsou), přicházíme asi po hodině do další vesnice.Již při příchodu do vesnice, který vedl kolem napajedla (sloní trus), jsem začal tušit, že se zřejmě naplní další bod slibovaného programu a tím by měla být jízda na slonech.S tímto národním symbolem Thajska se můžete setkat skutečně všude a v různých podobách.Nás za okamžik čekalo setkání nejživější.Domorodci používají tato ohromná a nesmírně chytrá zvířata na práci v lese (jsou cvičeni ve speciálních školách) a je-li příležitost i k občasným výdělkům pro pobavení turistů.Netrvalo dlouho a tlustokožci stáli před námi.Pár jsem jich již v cirkusech či zoo viděl, ale takto tváří v tvář je to poprvé.Na hřbetech měli koše do kterých si po dvojicích část výpravy sedla a my ostatní jsme měli to štěstí, že jsme si mohli zkusit toto zvíře ovládat sezením za ušima.Tuto alternativu jsem přivítal s nadšením, jelikož jsem vše filmoval a z této pozice se mi podařilo udělat několik nesmírně působících záběrů.Pršet již dávno přestalo a tak zavládla pohoda umocněná právě pohybem na hřbetech slonů, na kterých jsme se dokolébali úzkými cestičkami pralesa až k cíli dnešní trasy.Bylo s podivem jak přesně tato mohutná zvířata kladla svá chodidla po balvanité úzké stezce a s jakou přesností prováděla pokyny svých majitelů.Byl to jeden z nejsilnějších zážitků našeho putování po Thajsku.Do vesnice jsme dorazili poměrně pozdě odpoledne.Teď máme teprve čas se pořádně omýt (opět potok).Ubytování nás již nepřekvapí, jelikož je stejného stylu, tedy rohože a zde výjimečně doplněny moskytiérami.Benk nám doporučuje repelent, vzhledem k nebezpečí nákazy od komárů.Ráno odcházíme cestou mezi rýžovými políčky až se znovu dostáváme do džungle.Na nejvyšším bodě našeho pochodu se z vyhlídky (skála bez stromů) rozhlížíme po kraji a Benk provádí místopis.Jsme u hranic s Laosem.Ukazuje nám vypálená opiová pole, která sem čas od času dojede policie zlikvidovat, ale vše se děje tak nějak „naoko“, protože je to mnohde jediný zdroj příjmů pro vesnici.Překonáváme řeku přes polorozbořený dřevěný most (výsledek období dešťů). Zde nasedáme na bambusové vory a do další vesnice cestujeme po řece.I já dostávám jednu tyč a spolu s němcem (hrozný nešika), vorařem a naloděnou posádkou vyrážíme co by druhé plavidlo.Jana jede na prvém voru, což jak později zjistím byla pro mne určitá výhoda.Před nástupem jsme z bezpečnostních důvodů museli na břehu nechat veškerá zavazadla včetně kamer a foťáků, čehož jsem záhy litoval.Tyto věci se k našemu cíli dostali po bezpečné suché cestě džípem.Plavba začala a já měl oči na stopkách.Důležité bylo sledovat nástrahy tratě, protože sem tam byl nějaký divný proud, sem tam přes užší část řeky nějaký strom a postoj na mokrém bambusu také nebyl nejjistější.Právě jeden ze stromů ležících přes vodu se stal posádce prvního voru osudný.Bylo nutno pod tímto stromem nechat projet vor a v průběhu plavby hbitě onen kmen přeskočit tak, abyste při dopadu svůj vor ještě zastihli.Celkem se to všem dařilo. Až na moji ženu.Ta to nestihla.(Ještě že jsem řídil druhý vor)V mžiku se nad ní zavřela hladina.Vynořila se.Na vor se nalodila za pomoci ostatních členů posádky a kromě naprostého promočení se jí nic jiného nepřihodilo.Scénka to ale byla pěkná.Bohužel není zdokumentována.Při přistávacím manévru pro změnu zase já dávám tolik síly do řízení voru, že nechávám svoji tyč natrvalo zabodnutu ve dně a tak přicházím o možnost podílet se na závěrečném manévru.

VI. Chiang Mai

Dnes je celý den na  prohlídku hlavního města severu.Do Bangkoku odjíždíme až v 19.00hod.Do historického centra se přepravujeme TUK TUKem.Zastavujeme před palácem Wat Chedi Luang a po jeho prohlídce odcházíme k Wat Phra Sing. V Thajsku jsou prakticky veškeré buddhistické paláce otevřeny veřejnosti a jen málo z nich je nepřístupno.Navštěvovat se ovšem mohou pouze nekonají-li se náboženské obřady.Ovšem i návštěva takového to posvátného místa má svá přísná pravidla na která dohlížejí uvnitř paláců strážci.Tím nejpodstatnějším je zouvání se před vstupem.V jednom z těchto paláců jsme narazili na Čechy.Právě se vrátili z putování po Barmě, tak nám velice barvitě líčí jak se v této buddhistické zemi turistický ruch teprve rozvíjí a co za nemalá úskalí jim to přineslo.Příjemně jsme v chladu paláce pookřáli a tak se opět vydáváme na obchůzku městem.Zastavujeme se v jedné z internetových hospůdek a poprvé se kontaktujeme pomocí vyspělé techniky z domovem.Zprávu o našem zdravotním stavu a zážitcích píši synovi.(1min = 2Bht)Tento způsob komunikace používáme v průběhu našeho pobytu velice často.Jak později zjišťuji, Internetová místa fungují i na těch nejodlehlejších ostrovech stejně jako signál GSM.

V 19.00 hod.definitivně opouštíme Chiang Mai.

VII. Bangkok podruhé

Vzhledem ke znalostem místních zkratek se velice brzy po příjezdu do Bangkoku dostáváme na Khao Sun, kde navštěvujeme naši známou, od které si  kupujeme další výlet, tentokrát  na plovoucí trhy.Odjezd je v 7.00hod.tak to máme akorát.Jak je zde zvykem startujeme přesně.Návštěva plovoucích trhů byl opět jeden ze silných zážitků našeho pobytu.Na malé říčce, která je obklopena po obou stranách řadou domků a tržišť stojících na kůlech ve vodě, pluje množství menších či větších loděk, na kterých jsou převážně ženy a prodávají a nakupují jak potraviny, zeleninu, ovoce, tak i turisticky atraktivní suvenýry.Při projížďce po kanále, která je součástí výletu, zjišťuji jak rozsáhlé území tento trh zabírá.Na břehu potom i my kupujeme pro nás exotické ovoce a ochutnáváme Lychi, Rambussan ap.Další zastávkou našeho výletu je návštěva střediska rukodělné umělecké výroby.Seznamujeme se z výrobou papíru (pergamenu) a žasneme nad pověstnou šikovností zdejších dřevořezbářů.Překrásná i velice rozměrná díla nacházejí své majitele v nejbohatších vrstvách po celém světě.Oběd nás čeká v plovoucí restauraci, kam nás odváží minibus.Odpolední program se odehrává na krokodýlí farmě, která je nejen odchovnou těchto zvířat, ale je zároveň zoologicko-botanickou zahradou.Je umístěna mezi spoustou nádherných pro nás ve většině případů neznámých květin, kaktusů, palem a orchidejí.V jezírkách této zahrady je spousta zajímavých ryb, v klecích jsou tygři a kolem opice.V bazénech jsou potom podle věkových skupin rozmístěni krokodýli.Právě v jednom z těchto bazénů je pro nás návštěvníky několikrát za den předváděno atraktivní vystoupení.Ukázka cvičení s krokodýly mnohdy zatají dech všech přihlížejících zvláště v okamžicích, kdy si jeden z mužů dovolí do otevřené krokodýlí tlamy vložit svoji hlavu.Nepochopitelné ukázky odvahy a umu sklízejí bouřlivé ovace.Na dalším vystoupení, na které nás náš průvodce doslova dotáhl (byli jsme zaujati krásou orchidejí v parku), jsme viděli kromě jiných vystoupení i ukázku bojového umění se slony.Kolem 15.00hod.odjíždíme zpět do Bangkoku.Na Khao Sun si kupujeme nocleh v jednom z mnoha penzionů a výlet do Pattaye na zítra.Zítra odjíždíme ve 12.00hod. Život na ulici končí až hluboko v noci a tak si ho vzhledem k možnosti delšího spánku patřičně vychutnáváme.Občas na chvíli usedneme do některé z kavárniček, odpočinem, něco popijeme a kolem půlnoci odcházíme do penzionu.Ještě dlouho potom slyšíme ruch ulice, který slábne a slábne a slá….. VIII. Pattaya Do oka nám padl motel přes silnici od pláže a tak se jdeme zeptat na cenu.350Bht za pokoj s klimatizací a televizí je víc než slušná cena.Na otázku, jak zde budeme dlouho ubytováni odpovídám, že nevím, podle toho jak se nám zde bude líbit.Zůstali jsme 6 dní.Prvé odpoledne trávíme procházením po pláži a obhlídkou nového místa.Probouzíme se do zataženého rána a proto k vodě odcházíme až kolem 10.00hod. Přesto, že je stále pošmourně, teplota vzduchu a jak poznáváme později i vody je víc než příjemná.Poprvé na našem putování si vychutnáváme teplotu moře Thajského zálivu.Okusil jsme již teplotu moře v Německu, Rusku, Itálii, Španělsku, Řecku, na africkém kontinentě, ale toto je nad očekávání.Plavání je opravdu zvláštní.Žádné výrazné osvěžení.Jen při opuštění mořských vln jsme vánkem příjemně ochlazeni.Kolem druhé odpolední začíná opět pršet.V cestovní kancelářičce, která je součástí našeho motelu, si kupujeme výlet za miniaturami.Převážná část návštěvníků Pattay, je německé národnosti.Jsou to takzvaní sexuální turisté.Jejich identifikace je patrná na první pohled.Pánové v pokročilém až důchodcovském věku v milostném objetí převážně s chlapci, dovolil bych si tvrdit, většinou ještě školního, či těsně poškolního věku.Takřka výjimkou jsou páry odlišného pohlaví.V 16.00hod.skutečně odjíždíme sběrným taxíkem, jak jsme již zvyklí do Pattaye, kde nasedáme do připraveného autobusu.Odjíždíme až za Pattayu.Nejznámější světové a thajské památky jsou zde rozmístěny po rozlehlé ploše územně připadající k jednotlivým kontinentům.Procházíme se kolem Eifelovi věže, kolem Kremlu a sochy Svobody.Míjíme most přes řeku Kwai a poznáváme další světové památky, které jsme mohli v mnohém již obdivovat ve skutečných velikostech.Z Thajských paláců poznáváme na první pohled Grand palác.Kolem šesté odjíždíme do Pattaye.Tady začíná pulzovat život.Město pohlavních radovánek je synonymum naprosto vystihující atmosféru tohoto města.Kudykoliv procházíme, vždy narážíme na nabízející se velice pohledná děvčata, která vás přesvědčují, že ony jsou na dnešní večer těmi pravými.Nespočitatelné množství barů a stejně tolik nočních podniků valné či nevalné úrovně (posuzuji pouze z venčí) sem každý večer přiláká velice slušný počet zájemců o tyto služby.Pokud by jste si chtěli posedět v některé z místních restaurací máte co dělat se sháněním místa.Večerní život je tu skutečně pestrý.Vzhledem k tomu,že sexuálními turisty nejsme odcházíme do uliček, kde způsob podnikání nabral pro nás příjemnější směr.Procházíme křížem krážem jednu z hlavních tříd Pataye, která je zaplněna stánky.Jak jsme již zvyklí z Bangkoku je zde nabízeno množství zboží i služeb.U jednoho z pouličních prodavačů si objednávám „kšiltovku“, na kterou si od něho nechávám vyšít své firemní logo (stále ji nosím).Z ujištěním, že za hodinu bude vše hotovo, pokračujeme v prohlídce ostatních nabídek.U dalšího stánku mě zaujalo triko, které jsem nikde jinde ani v Bangkoku neviděl.Typicky Thajský motiv s nápisem „Amazing Thailand“ mě přemluvil a začínám přistupovat na prodejní rituál a smlouvám o ceně.Vyvolávací cena 250Bht byla pro mě nepřijatelná.Nabízím 100Bht.Prodavač 200Bht a k tomu výraz, že jsem se snad zbláznil.Licituji a nabízím 120Bht se stejným výrazem.Ustupuje na 180Bht (přestává si rvát vlasy) a vidí, že to snad myslím vážně.Oponuji a přihazuji na 140Bht s klidem hráče pokeru.On 150Bht za mohutného máchání rukama.Jsem neústupný a naznačuji odchod.Bere za 140Bht.MÁM HO !!!Pomalu se vracíme s dobrým pocitem kupu k našemu výrobci.Čepici mám skutečně hotovu dle mého nákresu a přání.Pozdě večer odjíždíme zpět na Jomtien (taxíky jezdí celou noc).Následující den jsme se rozhodli věnovat celý pobytu na pláži.Připadá nám, že jsme si již zvykli na zdejší klima, a proto se dohadujeme, kdy opustíme subtropické podnebí a odcestujeme na jižní ostrovy do tropů.Rozhodnutí padlo na úterý, což je pozítří.Večer si ještě kupujeme zájezd za potápěním na Ko Samet .Je 30.listopadu a doznívající období dešťů je definitivně pryč (občasný deštík by neškodil).Vyloďujeme se na překrásném ostrově, jehož fotografie zdobí snad všechny katalogy cestovních kanceláří.Zářivě bílý písek, průzračná voda, nádherné korálové útesy a to vše umocněno překrásným prostředím, musí zapůsobit uklidňujícím dojmem snad na každého.Plážová lehátka odsouváme do stínu palem a na úvod se kocháme pohledem na poklidné moře.Dlouho to ale v tom vedru nevydržíme a tak bereme potápěčské brýle a šnorchly.Jen co vlezeme do vody shromažďují se kolem nás hejna černožlutě pruhovaných rybek, které se stávají našimi věrnými průvodci.Plaveme k nedalekým korálovým útesům.Toto je při našem pobytu v Thajsku první potápění a již teď víme, že ne rozhodně poslední.Ty tam jsou vzpomínky na začátky tehdy úžasných objevů mořských ježků a drobných rybek na Istrii, obdivování sotva viditelného podmořského života na písečných plážích Itálie nebo prvá setkání se žahavými medúzami v Řecku.Vše zastíní nepopsatelná krása korálových útesů tohoto ostrova.Jedna krásnější ryba než druhá.Od malých v obrovských hejnech, kterými proplouváme, až po pěkné „kusy“, ze kterých máme docela respekt. Je toho kolem nás tolik, že se ani navzájem nestačíme upozorňovat na krásu proplouvající kolem nás.Čas je v tomto momentě naprosto nepodstatnou veličinou a tak při pohledu na hodinky z úžasem zjišťuji, že se kocháme tímto podmořským životem víc než hodinu.Dávám Janě signál k vynoření a na hladině se domlouváme, o plavbě ke břehu.V mělčině se loučíme se svými průvodkyněmi a uléháme do lehátek. Blíží se hodina odjezdu a tím i konec naší návštěvy Ko Samet.Krmením z ruky se loučíme s vřelými mořskými hostiteli a nasedáme na „necky“, které nás dopravují na jachtu.Ta nás přepravuje až na Jomtien.Noc je ještě mladá a tak se dlouho nezdržujeme, jelikož už včera jsme si objednali lísky do divadla.Návštěva Alkazaru, jak se jmenuje toto ohromné divadlo, je vlastně posledním bodem programu, který jsme si zde vytyčili.Transvestit show je kulturní program, který nás čeká dnes večer.Z programu jsme se dozvěděli přesně to co se píše v příručkách pro návštěvníky Thajska.Tuto atrakci nesmíte v žádném případě opomenout navštívit.Skutečně je tomu tak.Tato akce je tak populární, že vstupenky se nechají sehnat jen přes cestovní kanceláře. Každé z obou dennodenních představení je beznadějně dlouho dopředu vyprodáno.Autobus místní hromadné dopravy nás dovezl až před divadlo a my jsme začali hledat vchod.To jsme ještě netušili, že i se zakoupenými lístky budeme absolvovat několik desítek metrů dlouhou, minimálně ve čtyřřadu stojící frontu.V čele jeviště je obrovská obrazovka na kterou je promítán děj odehrávající se pod vámi.V pestrobarevných bohatě zdobených šatech se na pódiu postupně objevují světoznámé zpěvačky se svými hity.Obdivujeme tedy umění Scher, Tiny Turner, Madony, ale i Merilin Monroe a mnoha dalších.Nechce se ani věřit, že všemi imitátory jsou muži.S padající oponou ale představení zdaleka nekončí.Po představení je společné fotografování na jakémsi velikém prostranství za divadlem.Tváří v tvář stojíme u zpěvaček a přesto nejsme schopni bezpečně rozpoznat pohlaví.V mých očích to jsou krásné ženy.Obdiv ale především sklízejí u japonských diváků, kteří je obléhají a za 20Bht se s nimi donekonečna fotografují.Některé „zpěvačky“ už mají v rukou pěkný balíček peněz. Většina těchto mužů je ve své roli ne jen na jevišti, ale jak jsme u některých již „odlíčených“ mohli vidět tuto roli si nosí i v normálním životě.V Pattay jsou dvě takto proslulá divadla Alcazar a Tiffany a  obě se těší nesmírné oblibě.Transvestiti jsou zde v Asii poměrně častí.Tito jedinci potom nacházejí své uplatnění v množství různých večerních podniků.Na motel se vracíme až pozdě večer.Je 1.prosince a náš vyhrazený čas pro pobyt na Jomtienu je u konce.Již předevčírem jsme si zakoupili za 900Bht./os. jízdenky do Krabi, odkud chceme cestovat na nejkrásnější ostrovy Asie. IX. Ostrovy  Malebnou krajinou, se prokousáváme po dobře upravených silnicích až do hlavního města jihu. Na nábřeží v Krabi jsme v 10.00hod.Poměrně zmrzlí díky dokonalé klimatizaci postáváme na nábřeží a rozmrzáme a zároveň se snažíme zorientovat.Díky nedokonalým informacím z Česka se dostávám do složité situace.Domníval jsem se, že při vystoupení z autobusu již budu ve středisku horolezeckého dění.Oblast Krabi je totiž vyhlášenou skálolezeckou oblastí.Jsem však nemile překvapen, jelikož po skalách není ani památky, vydáváme se tedy s Janou na obhlídku terénu.Projdeme celé přístavní město a zjišťujeme, že zde skutečně ona zaslíbená oblast není.Procházka pro nás byla užitečná, jelikož jsme zjistili, kde se nachází Internet, kde tržiště a spoustu užitečných informací.Jednou z nich byla i ta, že odtud musíme cestovat na Ao Nang.Je to poloostrov, na který ovšem po pevnině vede jen cesta přes neprostupnou džungli a proto bude nutno využít služeb vodních taxikářů.Kupujeme si tedy lístek  za 50Bht. za každého a opouštíme pevninu.Plavíme se na longtailboatu, což je úzká dlouhá loďka, která má místo pro asi tak 10 pasažérů a kde se sedí na prknech asi jako u nás na pramici.Nad hlavou je potom na jakési konstrukci zavěšena sluneční clona.Na zádi sedí či stojí strojník, kormidelník a kapitán v jedné osobě.V ruce drží rukojeť plynu, která je součástí převážně dvouválcového motoru, z něhož vystupuje na protilehlé straně asi 3m dlouhá tyč na konci opatřená vrtulí.Tímto agregátem je při dokonalé zručnosti asiata ovládáno toto zajímavé plavidlo.Ještě netušíme jak často ho budeme v nadcházejícím období využívat.Nasedáme tedy a vyrážíme směr Ao Nang.Naprosto nevíme co nás tam čeká.Špinavé vody přístavu zakrátko střídají vody méně špinavé, až jsou i ty vystřídány vodou naprosto čistou.Nechce se ani věřit jak je průzračná.I v poměrně velké hloubce nad kterou jedeme je krásně vidět pod hladinu.Po pravé ruce máme ubíhající břeh na kterém za končícím přístavem vidíme zchátralé stavbičky postavené ze zbytků přístavní produkce. Jak se postupně vzdalujeme od přístavu je nevábný pohled vystřídán mnohem příjemnějším zjištěním a to, že jedeme pravděpodobně správným směrem, jelikož pobřeží začínají postupně lemovat menší či větší pláže se skalami. Posléze se nám otevírá úžasný pohled na kopcovitou krajinu, která lemuje mořské břehy a která je celá porostlá bujnou tropickou vegetací.Přes zoom kamery zjišťuji, že se na březích mezi zelení nechají rozpoznat jednotlivá stavení, ve kterých zakrátko identifikuji rekreační bungalovy.Náš směr je správný.Sundáváme sandále a vyskakujeme do mělké vody na písčitém břehu.Pomáhám Janě s batohem a všechna zavazadla nad hlavou vynášíme na břeh.Jsme tady.Je kolem jedné hodiny odpolední a tak máme dost času na sehnání noclehu.Ujímám se této funkce dobrovolně a odcházím první cestou do vnitrozemí.Jana zatím čeká u batohů.Procházím kolem několika malých domků a než se naději jsem opět na pláži.Projít celý poloostrov mi tedy trvalo asi tak 10min.No moc velký to tu asi nebude.Na protější straně poloostrova procházím postupně jednu recepci po druhé a poptávám se na možnost ubytování a hlavně na ceny.Je poměrně plno, ačkoli nabídka míst je dosti vysoká.U jedné z recepcí jsem přeci jen uspěl a tak odcházím pro Janu.  Ale, ale, kdepak to jsem ?Pěkně jsem se tady zamotal !?Začínám se orientovat podle slunce a snažím si vybavit směr svého pochodu.Toto bude ten správný směr !Nebyl !Procházím kolem pozemků, které jsou označeny nápisy „privat“ a vcházím do vysoké vegetace snažíc se stále udržovat směr podél skal, které jasně ohraničují možnost odklonění se ze směru.Chodníček se postupně stává menším a menším a jak se vnořuji do vnitrozemí čím dál tím víc, až je z něho jen blátivá cestička.Teprve teď si z hrůzou uvědomuji, že jsem od výstupu z loďky stále ještě bos (nesnáším bahno).Nedá se nic dělat.O svém správném směru jsem přesvědčen a je jen otázkou času, kdy se dostanu na protilehlý břeh.Jak si tak kráčím ve stínu vysokých stromů, najednou my můj cvičený lesácký sluch napovídá, že se něco děje.Zastavuji svůj postup a snažím se identifikovat směr a původ šustění.V hlavě se mi honí vzpomínky na lovecká léta a uvažuji o srnčím či o divočákovi.Vůbec mě nenapadlo, že se v těchto zeměpisných šířkách mohu v lese setkat s naprosto jinými obyvateli.Šustot graduje a já žasnu.Asi tak 5m přede mnou se přehnalo cosi, co jsem zatím znal jen z přírodopisných  filmů .Zvíře asi 2m dlouhé (i s ocasem) podobné pravěkým ještěrům mě vyděsilo tak, že jsem to hodnou chvíli prodýchával.Zřejmě se bálo víc než já, když tak pelášilo, ale věřte tomu.Na místě se zde sluší připomenout, že mám přímo panickou hrůzu ze všeho co se plazí!Nepřejte si slyšet mlaskot mých dopadajících bosích chodidel do rozbahněného chodníčku při mém úprku lesem.Jak nesmírně šťastný jsem byl když jsem uviděl pláž na které jsme přistáli.Stejně udivená byla i Jana, když mě viděla přicházet z naprosto neočekávaného směru, s očima na vrh hlavy.„Co se děje“ ??? To byla její prvá, zcela logická otázka. „Holka ani nevíš jak tě rád vidím“!Další údiv.„Kdes byl tak dlouho“?Smečuje.Nejsem schopen slov.Zhluboka dýchám.Přicházím k sobě a objasňuji celou příhodu.Smích !?Oblékám si sandále, a ruku v ruce odcházíme koupit bungalov.V recepci necháváme pasy a je nám přidělena ne moc valně vyhlížející, ale za danou cenu, kterou jsem za tak dramatických podmínek zjistil jako nejvýhodnější, jedna z mála volných chatiček.Ukládáme si dovnitř své věci a po krátkém seznámení s interiérem odcházíme prozkoumat exteriéry.Jak zjišťujeme bydlíme asi 5 min. chůze od vody, což je ve skutečnosti v centru poloostrova.Pláž, na které jsme se vylodili se jmenuje Phranang a v našem nejbližším okolí jsou ještě dvě.Překrásným až idylickým pohledem na zapadající slunce na obzoru se loučíme s dnešním dnem a odcházíme do chatky.Po prvních zkušenostech se zdejší zvířenou důkladně prohledáváme a vyklepáváme ložní prádlo.Teprve po té se postupně začínáme věnovat dalším činnostem, k nimž neodmyslitelně patří správné nastavení směru a intenzity větráku.Je puštěný celou noc.Jsme zde v době konání Asijských her, což je něco jako olympiáda, ale jen pro asijské země a tak můžeme všude vidět posedávat před obrazovkami příznivce hlavně kopané.Před krámkem sedí na stoličkách místní a bouřlivě fandí.Tady v Thajsku, ale jak jsem se později dozvěděl i jinde v Asii, se slaví mnoho svátků v roce a mnohem srdečněji a radostněji než jak jsme zvyklý u nás v Evropě.Slunce se již zcela vyhouplo vysoko na oblohu a tak odcházíme na pláž.Samotná cesta na tuto pláž je úchvatným zážitkem.Průchodem kolem cvičné horolezecké skály jsme se dostali na chodníček vedoucí výjimečnou krasovou oblastí.Ta byla tvořena překrásnými stalaktity i stalagmity visícími nad našimi hlavami spolu s liánami a kořeny palem.Po nichž se proháněla tlupa asi dvaceti opic.Některé starší opice seděly v těsné blízkosti nad chodníkem, tak  jednu z nich Jana chytla za ocas.Vzhledem k reakci opice jsem hned věděl, že to neměla dělat.Opice po ní vyjela tak rychle, že Jana měla co dělat aby ucukla.Povedlo se jí to.Dále jsme pokračovali průchodem mezi skalami a kolem velmi honosného hotelu, v jehož teritoriu právě tyto opice nacházeli potřebnou potravu.V nitru skal jsem potom objevil množství chodeb a jeskyň nad nimiž by zaplesalo srdce nejednoho speleologa.Před vstupem na samotnou pláž se nám ještě otevřel úžasný pohled na vodou nahlodané skály porostlé vegetací.V průběhu odpoledne jsme pozorovali začínající odliv.Bylo zřetelně vidět jakou rychlostí voda ubývá.V konečné fázi to dopadlo tak, že tam co jsme se ještě před chvilkou potápěli, jsme teď mohli zcela pohodlně chodit.Jsou tady čtyři horo školy a v jedná z nich jsem se při odchodu z pláže zastavil. Dozvěděl jsem se, že tady byli kamarádi z Adršpachu a zřejmě zde zanechali dobrý dojem, protože majitel půjčovny horo věcí se k nám choval velice srdečně.Dříve než jsme odjeli do Krabi, jsem si ještě šel na pláž nafilmovat ranní činnost krabů, kteří umě vyhlubují do písku malé „krátery“ a kolem nich potom pobíhají a shánějí něco na zub.Při obhlídce poloostrova se před námi z čista jasna objevil u stromu stojící dospělý slon.To je neklamná známka blízké přítomnosti lidského obydlí.Za několik okamžiků ho také spatřujeme.Jednoduchá chatrč s množstvím nám neznámého kolem dokola napovídá o přítomnosti těžařů kaučuku.V hlouby lesa opravdu spatřujeme spoře oděného muže popocházejícího od jednoho stromu ke druhému a vylévajícího do velké plechovky z nádobek připevněných ke kmenům bělavý mok.Jsme svědky nefalšované těžby kaučuku.Kaučuk natéká do těchto připevněných nádobek po drážkách, které jsou šípovitě svedeny k tomuto kelímku.Kaučukové mléko z velké plechovku po té postupně nalévá rovným dílem do jakýchsi pekáčků rozmístěných na stole.V konečné fázi po částečném zatuhnutí protlačí tuto hmotu přes jakýsi válečkový lis, ze kterého na druhé straně vylezou kaučukové pleny.Tyto jsou pravděpodobně finálním výrobkem domorodce a po usušení jsou transportovány. Následující den opět opouštíme náš poloostrov a z Phang Nga odjíždíme lodí k ostrovu Jamesse Bonda.Tento ostrov je typický svým z vody vyčnívajícím skalním monumentem, který je bohatě porostlý palmami a jinými tropickými rostlinami.Je to ten obrázek, kterým lákají takřka všechny cestovní kanceláře zákazníky na asijské ostrovy.Je 8.prosince a nám zbývá do konce zájezdu již pouhý týden.Je tedy nejvyšší čas změnit působiště.Ráno platíme a odplouváme na jedny z nejkrásnějších ostrovů Asie Ko Phi Phi.Ubytováváme se na náš vkus až v příliš honosné chatce, která je jen kousek od pláže, což je patřičně promítnuto do ceny.Na druhý den, ponaučen systémem příjezdů a odjezdů lodí a s tím i spojené uvolňování a obsazování levnějších chatek, se dostává jedna z levnějších i na nás.500Bht je přeci jenom proti 900Bht trochu rozdíl a to, že jsme o 50m dále od moře, nám až zase tak nevadí.Na tomto ostrově je několik potápěčských škol, které za velmi slušný peníz nabízejí mezinárodní potápěčské zkoušky do hloubky 50m.Kromě těchto škol je zde pochopitelně i spousta nabídek různých výletů na okolní ostrovy.I my jsme si vybrali návštěvu jednoho z nich.Až sem se prý dostali při svých průzkumných plavbách Vikingové.U stropu je zavěšeno množství netopýrů, jejichž trus tvoří na podlaze jeskyně obrovskou vrstvu po které se všichni procházíme.Do nejvyšších částí jeskyně jsou nastrkané svázané bambusové tyče po kterých se do bezmála 30ti metrové výšky šplhají domorodci, aby sbírali vlaštovčí hnízda, která vyvážejí do Číny jako pochoutku.Kolem obydlí „mořských cikánů“, což jsou lidé žijící celý rok ve svých plovoucích obydlích na moři a živící se rybolovem, se vracíme na náš ostrov.Pobyt se nám krátí velmi rychle a tak si kupujeme jízdenku do Bangkoku přímo na ostrově.Zjišťujeme, že cena jízdenky je poloviční než z Bangkoku sem.(350Bht – autobus není V.I.P.)Z Krabi nám autobus odjíždí v 16.00hod. 

X. Bangkok potřetí              

Neděle 6 hod.ráno.Opět vystupujeme na známé zastávce nedaleko Khao Sun road.Kupujeme pokoj za 180Bht.Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že naši sousedé jsou Dánové z trekku.Odjíždějí již dnes večer a tak se s námi srdečně loučí.My odcházíme k Internetu pro zprávy z domova.Ještě jsme nestihli navštívit vyhlášenou oblast Pathong, tak doháníme co se dá alespoň ve dne.V noci je tu podstatně živěji, jelikož tato ulice je známá především množstvím různých večerních podniků nabízejících převážně erotické služby.Nezapomenutelným zážitkem pro nás je i návštěva čínské čtvrti, kterou jsme si záměrně nechali až na poslední den pobytu, jelikož máme v úmyslu nakupovat nějaké drobnosti.Nemůžeme se nabažit vůněmi různých koření ve specialisovaných kamenných krámcích s množstvím nejrůznějších asijských omáček a dochucovadel.Poptáváme se co je na co a jak se to jmenuje a snažíme si záplavu informací zapisovat a zapamatovat.Z velikých jutových pytlů si necháváme odsypávat do igelitových sáčků dostatečné množství, aby na každého doma zbylo alespoň trochu.Nakupujeme i jednu ze specialit thajské kuchyně, kterou jsme mnohokrát okusili a tou je sladká chilli omáčka.Tuto omáčku používají thajci na finální dochucování pokrmů. Je skutečně výborná.Dnes již je k sehnání i u nás.V souvislosti s těmito ingrediencemi se mi vybavuje i informace z mnoho místních cestovních kanceláří, které nabízejí možnost absolvování kurzu thajského kuchařského umění.Je toho ještě mnoho co by člověk chtěl, ale měsíc pobytu není nikterak dlouhá doba a tak snad až příště.Uličku s kořením definitivně opouštíme, abychom se vnořili do další.Tato patří mistrům řezbářům.Zde si můžete zakoupit či objednat jak jednoduché doplňky do bytu, tak celé kusy nábytku,  nebo umělecká řezbářské díla, která zdobí nejedno sídlo amerických boháčů.Uličku se dřevem střídá ulice s proutěnými skvosty.Připomíná mi to víc návštěvu galerie než tržiště.Bambusová krása v podobě pletených výrobků denní potřeby až po umělecky pojaté bytové doplňky.To je asi stručná charakteristika toho, co je možno spatřit v obchůdcích.V další uličce, kterou procházíme se obchodníci specializují na běžné domácí nářadí včetně spotřební elektroniky, která je zde opravdu levná.Kdo by se s tím ale tahal až do Evropy.Mnohé krámky jsou zde zároveň opravnami a bytem v jednom.Můžete proto vidět za kovovou stahovací roletou, která tvoří i hlavní vchod do domu, rozebrané auto, tuk tuk či motorku mezi spoustou náhradních dílů a kolomazí.Na tuto část obýváku plynule navazuje prostor ložnice s kuchyňským koutem a sociálním zařízením.V žádném v takto zařízeném bytě ale nesmí chybět televize.Jak jsme měli možnost poznat, takovéto uspořádání bytu má i své výhody.Není-li zrovna v obchodě žádný zákazník poloha ležmo pod obrazovkou vše vyřeší.Ještě jedna věc nás nesmírně překvapila.Oddanost a obrovská úcta ke králi.V každé i v té nejchudší domácnosti (i v džungli) vidíte na čestném místě fotografii krále, u které jsou květiny a posvátné symboly.I na ulicích jsme měli možnost vidět veliké obrazy panovníka a výzdobu upozorňující na výjimečnost jeho osoby.V době naši návštěvy se konali mohutné oslavy jeho narozenin (5.12.), které jsou státním svátkem.Je to nejoslavovanější osobnost hned po Budhovi.My jsme navštívili Thajsko v době, kdy země vyhlásila program na rozvoj turistiky „Amazing Thailand“ a navíc v době konání asijských sportovních her, takže ulice byly vyzdobeny zřejmě více než obvykle.Navíc i zde pro turisty s křesťanského světa pamatují na vánoce a tak byly ulice vyzdobeny i touto symbolikou.Byl to zvláštní pohled na ozdobené listnaté stromy na ulicích, ve kterých se teplota pohybuje kolem 30°C.Obtěžkáni nákupy (i vánočními) jsme se ubírali s trochou nostalgie v duši zpět do penzionu.   

XI. Bangkok den poslední  

Jediným úkolem dnešního dne je zakoupení lístku na autobus, který nás dopraví na letiště.Vzhledem k tomu, že je teprve ráno je dost času.Závěrečný komentář filmu by měl doplňovat panoramatický záběr Bangkoku a tak jsme odjeli navštívit Wat Saket známější pod názvem The Golden Mount.Tento chrám je skutečně zlatou horou vyčnívající nad město.Je to nejvyšší buddhistická památka Bangkoku.Na bílé stavbě, která tvoří jakousi podezdívku, stojí obrovský zlatý zvon.Odtud máte podstatnou část Bangkoku jako na dlani.Než se vám ale naskytne tento úžasný pohled musíte vystoupat po točitém schodišti až k úpatí zvonu, od něhož za mírnou úplatu můžete obdivovat rozličnost ze smogu se tyčících staveb, stejně jako do smogu potopených slumů. Se smíšenými pocity cestovatele, hledíme do dáli a hodnou chvíli společně mlčíme.V myslích se nám mísí nezapomenutelné zkušenosti z prvních kontaktů s asiaty, s dobrodružnými zážitky daleko na severu v džungli, spolu s pohodou v mysli při návštěvách buddhistických chrámů, či s klidem jižních ostrovů.Ne nadarmo bylo Thajsko v roce 1997 vyhlášeno světovými cestovními kancelářemi jako země s největším turistickým rozvojem.Jak jsme při svém měsíčním putování po této zemi měli možnost poznat není zde neřešitelných problémů.Vše se řeší s úsměvem a vlídností.Ať jsme se setkali s těmi nejprostšími obyvateli hluboko v džungli, či s úředníky, všem bylo společné jedno : kvalitně se postarat o spokojenost zákazníka. A to myslím je možné pouze v tom případě, budu-li si plně vědom svého „čistého“ duševního stavu.Thai znamená svobodu nebo svobodný.Kéž by to tak dlouho zůstalo.  

Pár faktů na závěr: Thajsko je stále ještě považováno za exotickou zemi, i když vzdálenost 8563km je překonána během 16ti hodin letu.Dnes je návštěva stále více dostupnou záležitostí ne jen pro nejbohatší, o čemž svědčí stále zvyšující se zájem o i z řad mladých.Ceny letenek se pohybují od necelých 15.000,- Kč.S vízem nejsou problémy jelikož máme v Praze thajské zastupitelstvo.Cena za vízum se pohybuje kolem 600,-Kč a déle jak týden vyřízení netrvá. V Thajsku máme zastupitelstvo od roku 1990.To ale při normálním chování (bacha na drogy) jako řadový turista nebudete potřebovat.Je ovšem dobré přesto znát jeho telefonní číslo.Z dalších praktických informací mohu poskytnou to, že zde jsou normované evropské zásuvky na 220V(nabíječka na telefon) a kromě džungle je elektrika všude.Všude (opět mimo džungle) také fungují VISA karty a GSM 900MHz.Příjemná zkušenost je s komunikací pomocí Internetu.Funguje takřka všude a síť kaváren je různě hustá.Kdo ale hledá najde.Ceny jsou velmi příhodné.Na ostrovech trochu dražší, ale ve městech v pohodě kolem 2,-Bht./min.Výhodné jsou i půjčovny motorek či aut (i na ostrovech).Nutnost mezinárodního řidičáku není až zase tak striktně dodržována.Pivo Singha je dobrý a stojí kolem 40,-Bht.Dobrou mají i whisky Mekhong a je levná.Kafe je tu jen rozpustný.Turka si musíte odpustit nebo uvařit sami (vařič do letadla jen lihový).Nejvhodnější období na cestu je dle mě od listopadu do konce dubna (jinak je vedro a deštivo).

A ještě rada: Pokud se vám to podaří a vycestujete do Thajska, zbavte se co nejdříve „evropského“ spěchu a složitého myšlení. Věřte, že budete v pohodě!